Pastorace

V dnešní společnosti často vyzdvihujeme mládí, jako něco lepšího. Každý chce být mladý a také zdravý – nejlépe až do smrti. Stáří se dnes mnoho lidí bojí a neumíme ho přijmout jako součást života. Stáří je nejen časem umenšování schopností, sil a možností, ale také, přes všechny nemoci, bolesti, nemohoucnosti … časem zrání, která má v Bohu svůj cíl. Apoštol Pavel ve svém stáří píše: „A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.” (2 Kor 4,16-18). Ježíš přišel, „aby měli život a měli ho v hojnosti” (Jan 10, 10).

Pastorace seniorů je projevem lásky ke každému člověku

Chceme pomoci, aby každý mohl poznat Boží lásku a z ní ve svém životě žít, aby v Bohu našel naplnění svého života. Kdysi jsem slyšel radu, „že o babičky v kostele se starat nemusíš, ty už jsou pro očistec zachráněny”. Myslím, že každý věk má svoje úskalí a proto chceme nabízet pomoc, aby člověk „krásně zestárl”. Občas lidem, s nadsázkou říkám, že cílem naší činnosti je, abychom z nespokojených mladých udělali spokojené seniory (viz název našeho spolku), kteří budou prožívat s vděčností Bohu každý den svého života a s moudrostí doprovázet svoje blízké na cestě životem.

Péčí o seniory společnosti také ukazujeme, že se církev „nemůže a nechce přizpůsobovat mentalitě nesnášenlivosti a už vůbec ne nezájmu a opovrhování stářím. Musíme probouzet kolektivní smysl pro vděčnost, uznání, přijímání, který dá starému člověku pocítit, že je živou součástí své společnosti. Staří lidé jsou muži a ženy, otcové a matky, kteří šli před námi toutéž cestou, žili v témže domě, bojovali náš každodenní boj za důstojný život.” (Papež František; katecheze 4. března 2015)

Vzájemné obohacení generací je dalším z cílů, kterému chceme napomáhat. Setkání mladých se starými je důležité „Staří lidé pomáhají pochopit „návaznost generací” díky „charismatu spravovat trhliny”. Často jsou to prarodiče, kdo zajišťují předávání významných hodnot svým vnoučatům, (…) Vyprávění starých lidí velmi prospívají dětem a mládeži, protože je spojují s dějinami vlastní rodiny i s dějinami bydliště a vlasti.” (Amoris laetitia, čl. 192-193).

Základem naší pastorační činnosti je úcta k člověku jako osobě, Bohem stvořené, láska k Bohu, který na každého hledí pohledem lásky.